Český melodický punkrock má v současné době několik žhavých želízek v ohni, ale plamen září hlavně díky zasloužilým matadorům. Mezi ně patří právě i Houba a Punk Floid, kteří se sešli na split CD. A nutno podotknout, že z toho vznikl velice zajímavý počin na našem punkovém nebi. Dvě kapely, desítka songů, něco málo přes dvacet minut a pořádný kus zábavy. Tak nějak to vypadá, když se spojí špička daného žánru s tím, že potěší fanouškovskou obec, která je z velké části společná. A proč vlastně ne? V čekání na nové desky je to příjemné zpestření a zároveň ukazatel, kterak se dotyční umělci vyvíjejí. Výsledné splitko podává poměrně jasné a velmi příznivé výsledky. Pro obě kapely začalo být již typické plzeňské studio ExAvik, kde zvukaři umí udělat parádní sound. Ne nadarmo se říká, že odtud nevylezla nekvalitně nahraná deska. To je dost možná i pravda. Jenže kvalita zvuku není kvalita hudby, a když kapela neumí pořádně zahrát, tak jí nepomůže ani svěcená voda. A to je přesně ten případ, který se tady nestal. Zahrané i nahrané je vše perfektně. Obal je vyveden taktéž rukou šikovnou. Celá deska tak působí na první pohled i poslech opravdu dobře. A co nám přinese pořádný průzkum? První pětici songů mají na svědomí Punk Floid. Hudebně se u nich nestalo vůbec nic, znějí pořád stejně (i přes odchod letitého kytaristy), ale jsou čím dál tím více sehraní a šlape jim to jako švýcarskému hodinovému stroji. Jenže po textové stránce to řádně zhoustlo a kvartet se asi rozhodl dát na dráhu psanců pseudoradikálních punkerů. Jinak si totiž nedovedu vysvětlit vypalovačku "Kiss My Ass", která je takovou geniální ofenzivou, že by i Napoleon zbledl závistí. Inu, posuďte sami: "Nějaký negramotný špíny, tak ty nás vážně neserou, věřte, že melou boží mlýny, a tyhle socky seberou." Kritika pseudopunkerů už tu byla, ale nikdy ne takhle otevřeně a radikálně. Klobouk dolů. Ostatní kousky nesou taktéž potřebný kritický nádech a naštěstí se jistojistě vytrácí dřívější humor, který byl místy dost křečovitý. To ústecká Houba to vzala z úplně jiného konce. Již úvodní singl "Lampy" poukazoval na značný vývoj v tvorbě. Daleko větší žánrová otevřenost a zároveň i nádechy melancholie v textech, to jsou nové zbraně. A nutno říct, že účinné. Jen za zamyšlení stojí song "Ptal jsem se a Ivan nechce". Pokud vesnická kapela z Horní Dolní nadává, že místní starosta Arpád Pešek vytuneloval obecní drůbežárnu, tak to má ten správný dopad, protože nikde jinde hrát nebudou a místní publikum starostu bude znát. Ale kdo v Ostravě pochopí kritiku, byť oprávněnou, ředitele Národního domu v Ústí nad Labem? Ovšem pokud budou na koncertech podávat dobré výkony, tak z toho nakonec může být i hit, protože hudebně to opravdu šlape. Jen jej pochopí málokdo... Inu, čekání na novou desku oblíbené kapely může být dost otrava, ale dá se fanouškům poměrně příjemně ukrátit. Jak Punk Floidům, tak Houbě se to docela povedlo a pokud si udrží kvalitativní laťku, je na co se těšit. A pokud celý rok 2010 bude ve znamení takhle kvalitních nahrávek, budou mít punkeři žně. Jen houšť a větší kapky. HODNOCENÍ: 8/10