Půlhodinka někdy stačí, aby bylo vyřčeno vše. Lepší než hodinové táhlé vyprávění a okecávání - pěkně během třiceti minut všechno pregnantně a našláple vyjádřit. Už skoro rok stará deska punkové čtveřice Houba z Ústí nad Labem - Ať von zacvrč - taková je.

Soubor pochopil, že je lepší namíchat desku, která nenudí právě tím, že v ní bude míň a tím pádem bude rozmanitější, než když na ní šoupnou všechno co v tu dobu mají nazkoušeno. Houba v bookletu děkuje na prvním místě punkvoým kolegům Sex deviants. Právě k nim bych Houbu přirovnal. Nemají sice ženský vokál a tak melodické polohy, ale nábojem a nádechem se tyhle dva soubory pod hlavičkou Papagájova Hlasatel Records opravdu sešly. Obě kapely si občas zahrávají se skáčkem, což hudbu jen oživuje. Půlhodinka českého punku, o kterém se nebojím napsat, že se dá velmi dobře poslouchat a že je svým způsobem (i přes všechny pankáčské zásady) inteligentní. Samozřejmě, texty se proplétají kolem osvědčených anarchistických pozlátek – „My jsme jiní, horší, nechápeme, proč nám nerozumíte…“, ovšem to k souborům tohoto typu neodmyslitelně patří. Větší nadhled v odlehčenějších a zábavnějších textech by ovšem nijak hudbě neuškodil.

„Tedy jak to vlastně všechno začalo. Byli jsme prostě čtyři kamarádi (já, Majkl, Hrdla, později přibyl Jirka, kterého jsem poznal ve třetí třídě na základce) a jednou jsme se takhle rozhodli, že založíme kapelku. Jirka měl španělku, my jsme doma měli sbírku zahraničních plechovek od limonád a tak jsme je svázali k sobě a byly bicí. Začali jsme zkoušet u nás v pokojíku, řvali jsme, nadávali a říkali si punk,“ píše Martíček, další ze sestavy Houby, na internetových stránkách Houby http://www.houba.info o začátcích kapely. Která kapela takhle nezačínala… To bylo v roce 1993, parta kluků si dala název SRPŠ. „Majklovi se do ničeho nechtělo a tak si vzal do ruky mikrofón a křičel. Tak se stal zpěvákem.“ Později si kluci obstarali první nástroje a ve sklepě nazkoušeli dvě písně - Policie a Vysmátý divadlo, které hrají dodnes. Psal se rok 1995 a byl prý čas porozhlédnout se po nějakém koncertě.

První vystoupení z vlastní píle i z vůle kamarádů přišly, na řadu přišly dokonce i první náhrávky, dnes prý neposlouchatelná dema. První cédéčko natočila Houba až v roce 1999 ve studiu Avik ajmenovalo se prozaicky – Pan Káč. Další vývoj kapely probíhal podle představ každého začínajícího muzikanta, posuďte podle historie Houby z internetových stránek: „Na počátku roku 2000 jsme se skamarádili s kapelou NVÚ, se kterou jsme odehráli značnou část koncertů. Byli jsme pozváni poprvé na největší punk festival v CZ, na Anti Society fest a hraní to bylo parádní. Na podzim jsme rozhodli jít opět do studia, dokoncčili jsme 13 písní a opět je nahráli v plzeňském AVIKu a vydali 100 CD a 600 MC Kuře Punk-Pao.“ Zatím poslední deska Ať von zacvrč, kterou vám dneska představuji, vyšla v září roku 2002. Následovalo menší turné po Německu, už první vlastní dodávkou…

Ať von zacvrč nahrála Houba v původním složení, s hosty jako Hřebík (No sympathy) za mikrofonem nebo Romanou Kohoutovou ze Znouzectnosti se saxofonem v písni Pádlo. Ta je vedle skladby Jednička s hvězdičkou ve stylu ska, což, jak jsem již uvedl, živost a údernost nahrávky jen zvyšuje. Ostatní skladby nejsou až na jednu výjimku delší než tři minuty. Tříakrodová síla v třiminutové pohodě. Houba se nesnaží o kdovíjakou instrumentální zručnost, sóla a hudební špeky, o to víc jejich hudba k punkovým textům sedí. Jsem rád, že může pod jménem Houba vyrazit český punk do světa.