Po šíleném víkendu na Slovensku nás čekal ještě šílenejší zájezd. A rovnou 4 hraní za prodloužený víkend. V pátek jsme byli chytřejší než o týden dřív a dávali si pozor na kolony na D1čce a tak jsme první peklo zažili až před Brnem, kde se srazilo několik aut. My jsme naštěstí projeli celkem zdárně a v sedum jsme se ocitli v Moravské Nové Vsi. Paní na kolech jsme se zeptali, kde že je ta prokletá sokolovna a ona nás nasměrovala. Bohužel jsme kluci nešikovní a tak jsme přijeli k nějaký tělocvičně, kde chlapci začali koukat na nahé převlékající se slečinky. Přecijenom cesta dlohá, Plzniček v hrdle dostatek a bez bab dlouhooo. Nakonec jsme se našli a přijeli do sálu pro 1500 lidí, kde i ten největší zbukař s nejlepší aparaturou musel brečet a trpět. První kapela Dušan to lehce odnesla, ale při konci jejich vystoupení ten zvuk už celkem šel. Nemohl za to ani zvukař, ani kapela, to je nutné podotknout. My jsme se zatím občerstvovali a kecali s punkáčem a Bárou z Velký Bíteše, kteří na nás oněch 100 km dorazili a hned, co dohrál Dušan jsme na to šli my. Zvuk byl tedy při první písni opravdu strašlivej, ale pak se to vylepšilo. Bylo 20 hodin a lidé se teprve scházeli, ale při konci hraní to už bylo celkem super. Ani jsme se příliš neloučili a vyrazili jsme směr Olomooooc a to už s výrazně zlepšenou náladou. Cestou mi volal Jyřýček, že v AMC (Sklubu) je už 350 lidí a tak jsme byli klidní a natěšení, protože jsme tušili, k jaké párty se schyluje. Do AMC jsme dorazili kolem 22:45, zrovna hráli Zatrest a kolem se potulovali Spínací špendlíci a pan Růžička. Inu, bylo koho zdravit a s kým si dávat panáky. Ihned jsme pozdravili milou Avril (kamarádka z Ústí), Soňku s Alenkou z Šumperska a další a další. Radost nám udělala ještě Erika se svými kumpány ze Zlína a vůbec, lidi se sjeli skoro z celý Moravy. A to je skvělý. Po Zatrest jsme honem rychle naběhli na podio a ejhle. Dostali jsme Jyřýčkův syndrom (syndrom bubeníka z NVU, kterej porad vsechno zapomina). Zapomněli jsme stojan a rovnou i s činelem v Moravské vsi. No nic, našli jsme jinej a zároveň zjistili, že bubny byli původně asi traktorem, protože nic nešlo nastavit tak, jak bylo třeba. A tak se Hrdla uchýlil k tomu, že hrál bez obou přechodů, jen na rytmičák, což se zprvu zdálo být pekelné, nakonec jsme to ani moc nepoznali. Každopádně co dodat k 350ti pařícím punkáčům od podia až ke zvukařskému pultu? Snad jen, že díky a že Olomouc se stává naší velmi oblíbenou zastávkou každý rok a půl. Navíc si říkám, že je hezký, že stále si to umíme užít a předat si tu energii. A předalo se jí hodně, protože jsme na to měli dohromady skoro hodinu a půl. Bylo to super a o to lepší ještě bývají skvělé afterparty, které S-klub umí zařídit. Spaní uvnitř klubu, to je lahoda. A tak se to rozjelo a pařilo se. My jsme byli neustále obklopování dalšími a dalšími lidmi a mě samozřejmě utkvěli v paměti zejména tito: MOKYS a JANCLL ze Zlína, kteří byli tak natěšení, že nám vyprávěli a svých svatebních cestách do Slovinska na řeku Sávu. Tímto je zdravíme a splňujeme, co jsme si slíbili. Já jsem se pak po dlouhém přemlouvání vydal do klubu Metro, kde jsem strávil asi 30 minut a jel opět zpátky taxíkem do Ska, kde se stále hodovalo. Chlapci už značně odpadávali a když bar ukončil svoji činnost, koupil jsem ještě 5 heinekenů a vyrazil do pokoje o patro výše. Tam byl spící Majkl, řádící zvířátko Koloušek, bdící Jirků a rozparáděný Hrdla. Postupně jsme odpadávali, já kolem páté ranní. Dle vyprávění vím toto: Majkl usnul v cca. 4:30, Hrdla mu zblízka do cca. 8 ráno koukal do očí. Když už byl v 8 i Hrdla unaven, sebral se, vzal si holení a šel se oholit a osprchovat na záchod. Jirků usnul. Míra usnul, ale tak v 8 ráno :) Super párty. cuzzz a dík!!! :)