Zajímavá akce, tohle! Celý 3 dny sněžilo a v ten čas my zrovna musime mit zařízenej koncert v Kamený Hoře, když je to uplně nejvíc v Krkonoších. No nic, trochu jsme se cesty obávali, ale přesto jsme samozřejmě vyrazili. Bylo nám to sice dost divný, ale pořadatel požadoval, abychom tam byli již v 18:00 hodin a abychom v 19:00 začali. Nechápal jsem proč, když tam hrajem jen my a Zabili mi Zolvie, ale přesto jsme teda včas raději vyrazili, ve 14 hodin. Cesta docela ubíhala, sem tam sníh na silnici, sem tam néé, občas nějaký slunce, zapadlí auto, a hlavně dobrá nálada. Jeli sme jen ve čtyřech a to si vždycky krásně pokecáme, popijem (tedy já ne) a vymyslíme uplný hovadoviny. Například jsme vymysleli slovo pětiborůvka, což znamená ostružina! Ani už nevim, jak to vzniklo. Za Libercem přituhovalo a aut bylo čím dál víc, sněhu taky a řekl bych, že nejvíc bylo v Kořenově, tak 2 metry a kolem silnice nahrnutej sníh tak 4 metry vysoko. Docela zážitek. Hranice jsme přejeli v Harrachově a nastalo peklo. Poláci silnice nesolej a tudíž došlo k tomu, že nastalo peklíčko. Sněhu hodně i na silnici, ale my jsme stejně v pohodě sjeli až do Jelení Gory, kde byla zase pohodička. Stavili jsme se za Muchou z Leniwců a vyměnili jsme si balíky pro své bláznivé vydavatele a Mucha, tradiční srandista, nám poradil, ať jedem přes "gůry", což znamenalo cestu přes města Kowary a Karpacs. Mimochodem něco jako Špindl a Mísečky u nás. A hlavně asi 1200m vysoko, těsně u přechodu Pomezní boudy. No prostě zajímavé, sněhu asi 3 metry, ale auto pořáde jelo a tak jsme ani nedali řetězi. Do Kameni Gory jsme dojeli asi za 5 minut sedum hodin a najednou jsme se ocitli v prostoru, kterej byl určen tak pro 800 lidí. Překvapili nás dvě věci: když jsem se zeptal pořadatele, kdy máme teda hrát, tak řekl: "5 minut temu"! A tak jsme šli hnedka hrát. Lidí bylo podle mě tak 250, ale v tom obrovskym sále to bylo poloprázdné. Další věcí, kterou opravdu nechápeme bylo to, že prostě a jednoduše nebyl bar. Ani nealko, ani alko. Takže jsme byli naštěstí zachráněni Jarkem z Leniwce, kterej nás zásobil polskými hnusnými víny MUSTAK. Ale bodli a Mikl asi za těch 10 minut dal celou 0,75 lahev, to aby odešla tréma! A odešla, nastoupili jsme na podium a frčelo to jako pes. Zvuk příjemnej, obrovský bedny, nádherný světla a lidi pařili, standardně jako v Polsku, tedy pogo dokola. Ale jak: neuvěřitelně. Jeden skinhead tančil dokola jako když běží 1500m na čas, další hipík v místě, kde viděl na kapelu mával a další srandy. Vždycky v Polsku a zásadně proti směru hodinovejch ručiček. A proč? Protože jsou to pankáči - proti, anti, prostě proti směru hodin :) Sranda. No a tak jsme po dvou přídavcích skončili a myslim, že i připravili příjemnou atmosféru pro druhou a zároveň poslední kapelu. Tou byli jak už jsem napsal Zabili mi Zolvie. Hned jak je Jirků poznal, popřál jim upřímnou soustrast za zabitou želvu a oni opravdu nechápali. Hráli výborně a my sme se standardně opíjeli Mustakem (víno) a pivem Wojak 9% alkoholu. Zajímavá záležitost. Kapela dohrála, skvělej koncert. My jsme se ale začali rozhodovat, zda-li přespat, nebo prostě jet domů. Nakonec zvítězila varianta 2 a to proto, že bylo 21:30 hodin. Takže jsme po desáté vyrazili a frčeli nach Hause. Krátká zastávka v Jelení Goře, cesta v pohodě až na hranice a pak jsme zjistili pekelnou věc. Všichni jsme měli pekelnej hlad. Tudíž jsme hledali benzínku. První za hranicema byla až v Jablonci, ale tu jsme nedopatřením minuli a tak jsme aspoň zastavili stopařovi. Zajímavej chlápek to byl. Klobouk kouzelnickej, vysokej 1 metr, dlouhej kabát a hlavně, byla půlnoc. Přesto jsme ho nabrali a zjistili jsme, že to nebyl žádnej ožrala, ale standardní kouzelnickej učeň. Hned jsme se ho pokusili zastrašit tim, že vzadu v autě máme 4 uříznuté hlavy, auto je ukradený a dneska už nás nebaví rozbalovat motorovou pilu a natáčet BlairWitch. Já jsem jen podotkl, že ty hlavy na nás mluví, ale že to jsou uřízlý polský hlavy, který říkaj jen "ty kurvo". On nevěřil a vystoupil si u Hodkovic nad Mohelkou a docela nás převez: vystoupil a říká: "Naučte je taky něco jinýho". My jsme se všichni zarazili a ptali jsme se nevěřícně, koho máme co učit. A on na to: "no přece ty hlavy, co máte v kufru". No nic, trochu nás přesral a my jsme se smáli. Na benzínce v Liberci jsme pojedli dosyta. Majkl snědl pizzu 1, pizzu 2, havířku a párek v rohlíku. Stejně tak i Hrdla a Jirků. Všichni pívo a víno a hurá nach Ústí. Cesta zajímavá, sněžilo, ale dobře upraveno, takže hodinka a půl a bylo to. Cestou se stala ještě jedna věc. Jirků volal naší kamarádce Ále, která byla naší spolužačkou na gymplu. Jirka byl opilej a tudíž se samozřejmě zaměřil na místa z nejintimnějších a začal říkat, jestli má dole kožíšek. Hrdla v alkoopojení nerozuměl kožíšek, ale koníček. Udělal z toho hobby a od tý doby se tomu dámskému orgánu říká HOBBY! To máme ale hezký hobby, co? :)