V říjnu roku 2005 jsme s kamarádkou vyrazili směr ruch města Roudnice nad Labem. Po úspěšné cestě /ovšem né tak úspěšné pro jednu Kočku divokou a Hraboše polního/ jsme dorazili do města. Opustili vyhřáté prostory milované Berušky /intimní oslovení 20-tileté slečny Škodovky/ a vyrazili hledat Průvan, ten jsme našli po několika desítkách minut. Příjemnej klubík ani velkej ani malej, takovej akorát. Vstoupili do příjemné atmosféry skupiny Vysoké napětí, hráli fajn, ale přesto jsem je už viděla podat lepší výkon. Večer nastoupila Houba. Pár aktivistů nápadně i nenápadně začalo tancovat. Kluci z Houby hráli písničky, který jsme chtěli slyšet. Martíček zběsile hrál, u Mikla se chvílemi zdálo že mu mikrofon skončí v hrtanu, Jikl zase nasadil životu nebezpečný tempo a Hrdla pekelně bušil do bubnů. Hráli starší i novější šlágry,jedním slovem super. Pak jim asi vyschlo v krku a museli to napravit. Později se rozprchli neznámo kam. Poslední zpráva o nich proběhla v kombinaci auto-Houba-nějaký cípkové. Co dodat? Fajn atmosféra, fajn lidi, Houba, která ví co chce a to je hrát pro lidi... Toto je věnováno Berušce. Mělas srdce i když jsi po cestě brečela na protest kácení deštných pralesů brzdovou kapalinu. PPS: některé události mi připomněla kamarádka, jména Houbáků jsem musela opsat z CD. A ted jdu konečně spát. Nejdřív si vyléčím otlačené čelo od mezerníku a ALTu-usnula jsem v práci u pc PPPS:jména osob jsou smyšlená jakákoli podobnost se skutečností je náhodná