9. den: Ráno jsme se v pohodě probudili a já jsem si vzpomněl ještě na večer na jednu příhodu, když jsme odjížděli z Šalčininkai po koncertě. Jirků s Hrdlo jdou spíš se potácí ze sálu a najednou zkoprněli. Proti nim se řítila Babula Labanakt. V češtině Baba Dobrounoc. No, a ta se řítila proti nim s baterkou a mávala rukama tam a zpátky a řvala Labanakt. A nejhorší je, že po Litvě se o ní povídají různé báje a strašidelné povídky. Jedna z nich je, že Babula Labanakt, když na někoho posvítí, už nikdy v životě neusne. Myslím, že Jirků a Hrdlo osvítila, protože až do Vilniusu byli vzhůru a řvali a pili litevské, úplně teplé, 11,5 % alkoholu silné pivo. Tak tohle byli moje první myšlenky, když jsem se ráno probudil. Přes den jsme odpočívali a před obědem jsem já, Stáňa a Hrdlo odjeli vlakem ještě do Trakai k jezeru. Krásně jsme se vykoupali u můstku, kde místní prali špinavé prádlo, najedli jsme se v místní samoobluze a jeli jsme autobusem zpět do Vilniusu. Ostatní navštívili v centru Vilniusu muzeum KGB. Potom jsme se najedli v blízké hospodě, snědli jsme zase nějaké odporné cepelíny a byli jsme připraveni odjet na velice vzdálený koncert. Cesta trvala asi tři minuty, pěšky by to bylo také tak. Přijeli jsme do nějakého parčíku přímo v centru města, asi dvě minuty od hlavního náměstí. Tam byli takové vstupy do bývalých podzemních krytů. Sešlo se po schodech a tam byli tři dlouhé tunely. V prvním nebylo nic, v dalším také nic a v posledním se hrálo. Dost zajímavé prostředí. Jmenovalo se to tam "Virpesys" - http://www.virpesys.hardcore.lt/. Ještě bylo hodně času a výtečné litevské pivo samozřejmě v klubu nebylo, ani lahváče, jak je to zvykem všude, kromě Čech. Tak jsme ještě zašli do centra a hledali levnou hospodu. Všude bylo narváno a pivo tak za 60 Kč. Nakonec jsme našli, docela nóbl hospodu, úplně prázdnou a pivo asi za 30 Kč. Nechápu, proč tam lidi nebyli. Ale pivo to nejlepší v Litvě. Samozřejmě Utenos. A točené. Tak jsme si lejskli asi 5 piv a to v Litvě stačí. V hodně dobré náladě jsme se vraceli do klubu. Tam se mělo už začínat, teda to jsem si myslel, protože Martíček psal, že už mám přijít, že hrajeme. Když jsme přišli, samozřejmě, že se nic nedělo. Potom se asi za hodinu začalo pomalu připravovat. Myslím, že jsme začínali první. Zvuk výborný, i když aparatura nic moc. Ale tunel měl dobrou akustiku. Lidi byli narvaný v každém z tunelů. Bohužel se hrálo jenom v jednom, takže ty lidi, kteří byli v jiném z tunelů, nic neslyšeli. Ale když jsme začali, tak jsme nechápali. Náš tunel byl úplně narvaný a lidi tancovali, v prvních řadách si dokonce zpívali písničky. Nevěděl jsem, proč. To jsem se dozvěděl až po koncertě. Měli totiž písničky, které si stáhli od nás z téhle internetové stránky. Opravdu skvělý koncert. Po koncertě jsme tam potkali dokonce jednu pražačku a ještě jednu češku, která žila v Litvě. Lidi chtěli podpisy, CD, kazety a skvěle jsme se s nima pobavili. Po nás hráli dvě finské kapely s předešlého dne - Hero dishonest a Echo is your love. Potom už byl čas k odjezdu do "vzdáleného" hostelu. Ale chyběl Jirků. Poslední zpráva o něm byla, že ho někdo viděl bavit se s nějakým Rusem, který uměl trochu česky. Tak jsme se na něj vykašlali (jako v Maďarsku) a jeli jsme k hostelu. V docela dobré náladě. Myslím, že i Martíček nebyl úplně střízlivý, ale bylo to opravdu asi minutu od klubu. Když jsme přijeli, tak jsem chtěl jít ještě chlastat za Jirků, ale nakonec jsem nešel. Stáňa se poblila z okna a Hrdla chtěl spát s náma v posteli. Očividně také nebyl střízlivý. Potom jsme docela dělali bordel a někdo na nás bouchal. Ujeto 2152,8 km. 10. den: Ráno, když jsme se probudili, tak už Jirka byl v hostelu a vyprávěl, že ho Rus musel odnést "domů". Vypil totiž přes deset litevských piv a tím udělal jasný rekord. Je to totiž hodně težké. Některé litevské piva mají i přes deset procent alkoholu. No, nikomu nebylo moc dobře a nás čekala dlouhá cesta přes úplně celou Litvu k moři. Naštěstí po dálnici. Tak jsme se zbalili a vyrazili. Bylo vedro, na benzínkách žádné jídlo a všichni měli hlad. Já jsem si dal dost nechutný nanuk. V polovině cestě jsme viděli strašně moc stopařů. Tak jsme se domluvili, že někoho vezmeme, ale že to musí být holka, která bude sama. Tak jsme první, někde u Kaunasu, zastavili. Ale ona nějak nešla, ale místo ní k nám běžel kluk s holkou. Tak jsme je vzali a udělali jsme dobře. Hodně jsme se s nima seznámili, kluk Reno, uměl výtečně anglicky a tak jsme si skvěle pokecali. Ty dva jeli jen tak na jednu noc k moři stopem až z Alytusu asi 250 km, možná, že je to ještě víc. Odpoledne jsme dorazili k moři a díky Renovi jsme se ubytovali v soukromí za strašně málo peněz. Už si moc nevzpomínám, ale stálo to pro jednoho asi 60 Kč na noc. I když to byl docela hnus. Hlavně ty koupelny a záchod dohromady. V té naší (byla společná pro několik pokojů), byli párky, lahváč, nebyl tam kohoutek, špína, úplně v přízemí a žádné záclony, takže koupat se tam nedalo a ještě se to nedalo zamknout, a když jsme se tam myli nebo třeba srali, tak tam prostě přišli jiný lidi a vůbec jim to nevadilo. Docela jsme koukali, ale zase to bylo levné a na jednu noc se to dalo vydržet. Nechápu ale ty lidi, kteří tam byli na delší dovolenou a bylo vidět, že jich tam je dost. Po ubytování jsme jeli do Klaipedy na jídlo. Jel s náma i Reno a v té hodně slušné hospodě pustil naše CD :)! Docela sranda. Potom jsme se šli koupat a k večeru jsme šli koupit lahváče a zpět na pláž. Bylo strašně hezky, povídali jsme si a mírně chlastali. Asi o půlnoci jsme se rozhodli jít "domů". Konečně jsem se dostal do nálady, a tak když jsme se vraceli a potkali jsme nějakého Bernýrdana, tak jsem se v něm vykoupal. Celou noc byl slyšet z pláže dýdžej Moře. Už si moc nepamatuju, jak to bylo Litevsky. Jediné, co vím je, že když jsme vstávali, tak teprve končil svojí noční šou. Ještě jsem zapomněl napsat, že tenhle den jsme měli mít koncert v Klaipedě, ale ten byl bohužel zrušený. Ujeto 2510,9 km. 11. den: Ráno jsme bez kocoviny vstali. Nanosili jsme věci do auta a jeli bez stopařů, kteří odešli na pláž a už nepřišli, do Klaipedy na oběd. Zašli jsme do levné pizzerie a já jsem si tam dal asi nejlepší pizzu, co jsem kdy měl. A samozřejmě ještě lepší pivo zase Utenos. Potom jsme vyrazili směr další město s koncertem - Šiauliai. Za Klaipedou jsme potkali Rena a jeho dívku, jak stopujou, tak jsme je zase vzali. Cesta pomalu ubýhala a všichni byli nějak unavení z toho vedra. Stavili jsme se na hoře křížů, která je kousek od Šiauliai. Je to kopeček, spíš kopec, a na něj je tisíce, možná milióny křížů a křížků a křížečků. Je to nějaké poutní litevské místo. To už jsme za chvíli po této návštěvě byli v Šiauliai. Hledali jsme nějaké ubytování, ale nic jsme nenašli. Tak jsme navštívili nejlevnější hospodu v Litvě. Jídlo asi za 30 Kč - 40 Kč a pivo asi 15 Kč a to silné a dobré. Potom jsme šli hledat klub Bendradarbei. Našli jsme ho za chvíli. Byl to klub se squatem dohromady. Lidi už tam byli a strašně v pohodě. Od začátku se s náma bavili, přinesli nám sojový guláš. Jediné, co jsme nevěděli, kde budeme spát. Potom nám nabídli, že můžeme spát, tam, kde se bude hrát. To jsme moc nechtěli, protože nás čekala druhý den 24 hodinová cesta domů. Ale co jsme mohli dělat. Potom k večeru pomalu začínal koncert. Před náma hrála kapela z Vilniusu - Frekenbok. Byl to takový skapunk. Docela v pohodě. Potom jsme hráli my, já si to bohužel moc nepamatuju. Poprvé v Litvě jsem se hodně vožral před koncertem. Pamatuju si jenom, že lidi tancovali a zase byli skvělý. Až Martíčkovi vyrazili o mikrofon zub. To si docela matně pamatuju. Potom jsme šli se Stáňou docela brzo spát, ale to bohužel už nevím. Prej jsem říkal, že nechci kaťata. Ujeto 2711,0 km. 12. den: Ráno jsem se dozvěděl, že zrovna tu noc, kdy jsme se chtěli vyspat, tak ostatní nejvíce pařili. Martíček a Markéta asi do čtyř hodin do rána a Jirků a Hrdla s nějakýma holkama, myslím, že se jmenovali dost směšně - Andra a Vědra nebo tak nějak. A s těmahle pařili do půl osmé do rána. Já jsem se vzbudil asi v půl deváté, takže kucí měli naspáno jednu hodinu :)! Rozloučili jsme se, hlavně se skvělým Viktorasem, a v 9:15 jsme vyrazili na dlouhou cestu. Martíček to nějak rozjel a kousek za Šiauliai jsme dostali pokutu za rychlou jízdu. Chtěli nám dát strašně velkou pokutu, ale Martíček s Markétou je přemluvili a nakonec to bylo asi jenom 200 Kč oproti 2000 Kč. Cesta bylo opravdu dlouhá. Někdy po obědě jsme byli teprve na litevsko-polských hranicích. Tam opět to samé, dvakrát vybrali od celé fronty všechny pasy, ani jednou nás jinak nezkontrolovali a nic víc se nedělo. A celé to trvalo bezdůvodně hodinu. Potom jsme vjeli do Polska a bohužel jsme srazili krásnou ohromnou vážku, která nám zůstala na předním skle. Štve mě, že jsme jí zabili. Promiň, vážko. Potom už jenom nudná cesta Polskem, žádné dálnice, jenom rovné silnice. Zajímavostí akorát bylo, že Jirků po tom hodinovém spánku prostě nespal a nešlo mu usnout. Hrdla naštěstí spal, protože bylo potřeba, aby vystřídal Martíčka v řízení. Rozhodli jsme se totiž jet přes celý den a noc a už nikde nespat. Před Varšavou začala doprava houstnout, byla totiž neděle a slyšeli jsme, že Varšava má hodně problémy s dopravou. Žádný kruhový objezd kolem Varšavy atd. Tak jsme zastavili na jídlo v pizzerii. Bohužel jsme nevybrali dobrou pizzerii. Vybrali jsme totiž asi to nejhorší, co v Polsku existuje. Nějaká odporná vekslácká pizzeria, kde po nás chtěli, abychom nejdříve zaplatili a potom nám udělali pizzu. A ještě to bylo šíleně drahé. A ještě jedna drobnost se stala, ale Jirků také zaplatil a oni řekli, že nezaplatil a pizzu mu prostě nedali. Nevím proč, ale takhle nasraného Jirků jsem nikdy neviděl. Mě by to teda tolik nenaštvalo. Ale udělali jsme si obrázek, jaký jsou Poláci. Ale já vím, že zdaleka nejsou takový všichni. Prostě to je jako u nás. Bývalý komunistický stát a lidi jsou zvyklý podvádět, okrádat. Dále jsme pokračovali, díky mně, po výtečné silnici kolem Varšavy a najednou jsme se ocitli asi 50 km za Varšavou na "dálnici" na Wroclav. Hrdla se konečně probral a začal řídit. Martíček spal a pomalu se začalo stmívat. Jirků pořád nemohl usnout. Potom už byla noc, já jsem nespal a mluvil jsem s řidičema, aby neusnuli. Martíček zase řídil z Wroclavi a trochu jsme bloudili. Jinak doprava v Polsku přes noc neustala. Skoro pořád hodně aut jako ve dne. Projeli jsme Jeleniu Góru, kde jsem na chvíli usnul, potom už jenom do kopců v Krkonoších, Szklarszka Poreba a hraniční přechod kolem čtvrté hodiny ráno v Harrachově. Do Jablonce nad Nisou to ještě dořídil Martíček, zakoupil si na pumpě chlazeného Kozla a konečně pořádně usnul. Myslím, že v tu dobu už spal i Jirků. V 6:30 jsme dojeli po 22 hodinách jízdy konečně domů. Ujeto 3959,3 km!