U ŠÍLENA NESERSRNY

VYDAL: Papagájův Hlasatel Records       ROK: 2007

SESTAVA: Majkl - zpěv, Martíček - basa/zpěv, Jikl - kytary/voc, Hrdla - bubny/voc

HOSTÉ: sbory: Houba + Hřebík (2, 3, 10), Houba + Pavel Brom (6), Houba + Míša Benešová (7), Houba + Míša Benešová, Míša Hesová, Tereska Berková (11), klavír: Míša Hesová (7, 11), dechová sekce: trumpety - Tomáš Svoboda, Míra Lazebník, pozoun - Tomáš Chvojan, tenor saxofon - Ondra Novák (4, 10)

NAHRÁNO A SMÍCHÁNO: mezi 25. 1. 2007 a 18. 2. 2007 ve studiu EX-AVIK Plzeň
ZVUKOVÁ REŽIE A MIX: mistr Pavel Brom
ZÁSADNÍ MIXOVÁ SUPERVIZE: mistr Přemek Haas
MASTERING: mistr Přemek Haas (Studio PyHa)
VÝZNAMNÁ SUPERVIZE KYTAR: MSK

VĚZENÍ

Přežil zas další zbytečnej den.
U okna tahá z cigarety.
Touží být, kde není
ta dokonalá souhra stěn,
to jeho vězení,
jeho bachař stereotyp.
Poslušně v řadě až na konec.
Zdrží se pro vás zbytečnejch řečí.
Už nikdy nechce chtít.
Nemůže žít mimo svou klec.
Vůbec se nediví,
když večer u jídla brečí.
Uvězněn právem za lhostejnost
dle svýho přání na doživotí (doživotí).
Pomalu stárne v objetí stěn.
den za dnem za dnem.
V kleci je pánem, spokojenost,
život jen kape, nic ho nenutí (nenutí).
Chce jenom přežít, zas další den,
den za dnem za dnem.
Jen pár dnů svobody, co chtěl by za to dát.
Prožít je pomalu a dalších se pak bát.
Nemít strach z lidí,
co všechno moh´ by dokázat.
Jenže se stydí,
svý vězení má vlastně rád.

PUNK

Nebývá punk jako punk.
Něco je jen jako punk.
Kdo zná punk, hned není punk.
To asi ví každej punk.
Kráčí punk, poslouchá punk.
Přijde k němu druhej punk,
Říká:“ Není punk jak punk,
já sem totiž taky punk.“
REF:
Každej to svý
o punku ví
a každej sám tomu po svým rozumí.
Každej to svý
o punku ví
tak nezlobte se, když to není libový.
Číro na hlavě má punk.
„No no Future!“ křičí punk
Pogo tančí každej punk.
Nikdy neumírá punk!
Starej punkáč křičí:„Punk
není, už co bejval punk,
dneSKA už to není punk,
sakra dřív to bejval punk!“

MY TO NACVIČÍME

Ten kdo neskáče, prej není Čech!
Vozíčkář pláče, takovej pech.
Tenhleten zákon, fakt není fér.
Jak k tomu přijde beznohej?
Občanku vrací, kdo neskočí.
Když odevzdávám, (tak) se otočím.
Úředník na mě si zakřičí,
že sem teď cizí!, pak odskočí…
REF:
Kdo neskáče, (e-o) ten není, ten není!
Kdo neskáče, (e-o) ten není, ten není!
Vlastenci nejsme, a taky proč?
Když tě to sere, vzteky si skoč!
Na světě blbců, jsou tisíce.
V Čechách jich žije snad nejvíce.
My to nacvičíme a všechny přeskočíme

ŽIVOT JAKO VODA

Zradím tě než napočítáš pět
řeknu ti to se někdy stává
seru ti na celej tvůj svět
ve kterym existuje pravda (pravda)
Nemusíš se snažit o odpor
já dobře vím kolik síly máš
přede mnou měj se na pozoru
pro mě jsi jen bezvýznamnej sráč
REF:
Život uteče jako voda
i s tvojí zbytečnou rolí
další revoluce krátká epizoda
chtěl by jsi pro ni krev prolít
Nikdy by tě nenapadlo
sám sobě do očí si lhát
klidně se postav před zrcadlo
můžeš se naposledy smát
Až budeš o pár let starší
tak zradíš svoje ideály
tak jako já a stovky dalších
taky jsme se nejdřív smáli!

ŠAŠEK

Dopíjí láhev od vína,
sedí tu potmě, vzpomíná.
Šašek, směšnej klaun.
Ne, nikdy nebyl milován.
Zažil jen výsměch dospělých
a pachuť zrady od ženy.
Každej se na něj usmíval.
On sebe nemoh přinutit.
Šašek, směšnej klaun.
Smích celej život předstíral.
On neměl život jako vy.
On se už směšnej narodil.
Ref:
Tak šašek na jevišti stál
a lidem, pro který měl hrát,
začal svůj osud vyčítat.
A čím víc klel a nadával,
v publiku každej smíchy řval,
pak celej sál mu zatleskal.
Na prstech ruky spočítá,
kolikrát stálo za to žít.
Šašek, směšnej klaun.
Už nikdy nechce slyšet smích!
Motá se šašek městem pryč.
Poslední veselej kýč.

SRÁČI

Když slunce vyjde na obzor se škrábe,
Do práce vstává každej pilnej srábek.
Oholit, kafe, cígo, povysrat.
Povaleč se smíchem jde spát.
Otcové vzteky rudí, otcové vzteky rudí.
Zůstávaj v permanentní křeči.
Nechápu, proč je prudí. Nechápu, proč je prudí,
že sme ty povaleči, povaleči!
Když slunce nad hlavama lidem kráčí .
ostatní nespí, jenže my sme sráči.
To denní světlo bolí do očí.
Dojdu se nejvýš vymočit.
Matky se ze sna budí, matky se ze sna budí,
a do polštáře tiše brečí.
Nechápu, proč je prudí. Nechápu, proč je prudí,
že sme ty povaleči, povaleči!
Když slunce za obzor se schovat běží,
Otvírám oči, ale ještě ležim,
Prospal sem úspěšně zas další den,
Noc je nejkrásnější z žen.
Člověka život studí, člověka život studí,
od rána do noci jen klečí.
Nechápu, proč vás prudí. Nechápu, proč vás prudí,
že sme ty povaleči, povaleči!
REF:
O práci nechám si zdát..
Ze sna budu se smát.
A až půjdete spát,
já snad dokážu vstát.

TISÍCERÉ DÍKY

Tisíceré díky trochu zabolí.
Ze spánku do tmy se usmívám.
Čekám až strach až z Tebe povolí.
Tu bolest už radši nevnímám.
Rozsvítím světlo, pak Tě otočím.
Představím Tě svým starým hodinám (Po rodičích).
A mrtvej pes na patník vymočí
mý přání Tobě k narozeninám.
REF:
Tak si ho vem, je tvůj!
Tvůj život, mírnej nadprůměr. Vem si ho, vem!
Tak jako já ten svůj
s výhodou koupil na úvěr. Vem si ho, vem!
Děkuji znovu, to tak dobře zní.
Smích na tváři už mě netlačí.
V jediný větě nás uvězním.
Jen vítězství mi dávno nestačí!
Sem ten, kdo tvůj svět stvořil,
Ten svět, co teďka proklínám.
Tvý slzy mi život boří!!!
A já ho stavět už nestíhám!

KRAJINA STÍNŮ

Z korun stromů mává vlakům na pozdrav
V očích má štěstí když se někdo otočí
Rád by se ztratil světlé dálky prozkoumat
Přestal se bát na cestu vykročí
Až slunce za obzorem zmizí
Krajina stínů ožívá
Všechno je najednou tak cizí
A v dálce křik se ozývá
Ve smyčkách se stále vrací
Dotek i jeho ozvěna
Nakonec jasný barvy ztrácí
Kolem se převaluje tma
Rád by se ztratil nehledal by cestu zpět
Zazvonit na hranu jít až na okraj
Možný by našel někde jiný lepší svět
Stejně by v něm zůstal zase sám
Až slunce za obzorem zmizí
Krajina stínů ožívá
Všechno je najednou tak cizí
A v dálce křik se ozývá
V mlze ohně jak za dávných časů
Vykřičí hvězdám poselství
Nemáte právo na mou spásu
Už nechci dál tady žít

VEČÍREK...

Začíná večírek ztracenejch existencí
vstupné je neúspěch a posledních pět pencí,
pro zvané bez domů, aut a krásných žen,
pro ty co spolehlivě promarní každý den.
Pro všechny, kdo bolestí se sklání
pod křížem sebelitování.
Čtou si navzájem ze svých prázdných knih,
kam patří poznámky o životních úspěších,
krafají o tom kde by, kde by byli kdyby
nebyly překážky, kdyby plnili sliby,
jak rádi by pomohli umem svým,
ale svět je furt proti nim.
REF:
Seance
pro všechny ztroskotance,
jež život vybavil rancem
plným smutku, závisti, ignorance,
tuctovosti a marný šance.
pro ty co po nich neštěkne ani pes,
koná se, koná se právě, právě dnes.
Začíná večírek ztracenejch existencí
a zábava je to na pytel.
Začíná večírek ztracenejch existencí
a já jsem jeho král, jeho hostitel.
KRADENÁ SVATOZÁŘ:
Je naše spása.
Zachrání celou vlast.
Je rytíř světla.
Neřádům zláme vaz.
Má pro ně provaz!
Silnými slovy
pomalu stlouká kříž. (ty rány slyšíš)
Když začne kázat,
jestli mu uvěříš,
nebere v potaz!
Závidí krásu.
Žebrá ji od lidí.
Každýmu nalže,
lže, jak je solidní.
Ovace bouří!
Zatrhne bohu
hříšnou toleranci. (až nadejde čas)
Pozvednou pravou
falešný vlastenci.
A začnou bořit!
REF:
Teď schovává svou tvář za lásku k vlasti.
Pak kalendář zaznamená.
Že strhává ,ten lhář, nás do propasti.
Ta svatozář je kradená.
S úmyslem zničit
buduje kolem mříž.
Svobodu bere
rozumu na obtíž.
Myšlenky špiní!
S výsměchem v tváři
odpoví na dotaz. (Tak prosím Vás)
To už tu bylo
a nesmí přijít zas.
Zastavte svini!

VE JMÉNU VLAJKY

Ve jménu vlajky, vlasti a cti
ve jménu slepý víry v povinnosti
charakter tepe a ocelí kove
rukujou do boje hrdinové
Ve jménu vlastní pravdy a cizí lži
chystají se svý životy položit
otcové na ně s hrdostí shlíží
ozdobí hřbitovy bílými kříži
REF:
Proč v žilách krev pění
nenávist zatíná pěst
když válka výstřely sténá
hrdostí pláče rodina
A jak se svět mění
na konci, konci všech cest
zůstává smrt pořád stejná
když umírá hrdina
Poslední blázen se naivně směje
v duchu se modlí za nepřítele
vyčkávaj tiše budoucí vrazi
až si válka rozpustí vlasy
jediný výstřel do ticha zařve
úsměv ztuhne pomalu ztrácí se z tváře
a smrt se nasytí když je co žrát
potom je pozdě, pozdě se ptát
REF:
Proč v žilách krev pění
nenávist zatíná pěst
když válka výstřely sténá
hrdostí pláče rodina
A jak se svět mění
na konci, konci všech cest
zůstává smrt pořád stejná
když umírá hrdina