HOUBA nejsou žádní začátečníci. Punkové pole obdělávají už od roku 1995. Na aktuálním albu "U šílena Nesersrny" předkládají své životní příběhy, ve kterých se nezuří, ani se nehází kameny nespokojenosti. Veselost se často mísí s ironií, přičemž provokace je spíše skrytá. O to víc však trefná a adresnější. Například "X Pang" se zabývá punkovými rozbroji; o tom, kdo je ten pravý a třeba "My to nacvičíme" zase vypadá, že byla inspirována jistou kapelou, která ráda hraje karty, ale která hudebně vyhořela ještě dříve, než stačila rozhodit svou poslední "Síť". HOUBA zkrátka profituje z toho, že není naškrobená, a přestože písně vypadají naoko nedbale, tak je jejich pružnost zcela chrání před korozí. Ačkoliv veselé tendence převažují, na smích mnohdy není pomyšlení ("Život jako voda", "Šašek"). Neortodoxní punkové myšlení Majkla - zpěv, Martíčka - basa, zpěv, Jikla - kytary, zpěv, Hrdly - bicí, zpěv se projevuje především v písních "Život jako voda" a "Kradená svatozář", kde se výrazně prosazuje dechová sekce, klavír pro změnu doprovází "Tisíceré díky" a "Ve jménu vlajky". Tato závěrečná v pomalém duchu vedená skladba se však poněkud pere s vlastní rozpačitostí a kostrbatostí. Nutno ještě podotknout, že součástí CD jsou také dva naprosto zbytečné videobonusy, nad jejichž výpovědní hodnotou by i zbytečnost ohrnovala nos. Přesto HOUBA není jedovatá a stojí za to ji vyhledat.