Chtěl bych Vám vyprávět příběh, který se skutečně stal, a ať sní pan Tučný svůj klobouk, jestli Vám budu lhát. V pátek jsem cestoval jen tak na lehko vlakem směrem na Prostějov, když v tom telefon:“ Čau Jikle, hele, policie nám zabásla kytaristu. Nemohl bys za něj prosím zaskočit? Jenom dneska a zítra. Musíme vydělat peníze na kauci, víš?“. Já na to: „Za co ho, proboha, zavřeli? Co provedlo to pako jalové?“. Martíček se na chvíli odmlčel a bylo slyšet, jak se s ostatními domlouvá, jestli mi to má říct. Nakonec mi to řekl a já mu hostování na kytaru přislíbil.Náhodou ten den jeli hrát do Prostějova a tam jsem měl také namířeno, takže mě ani nemuseli nikde vyzvedávat. Ve vlaku jsem potkal paní Evu,její dvě kočky a dva jezevčíky Ajdu a Pajdu. Ty kočky bohužel nevím, jak se jmenovaly. Paní Eva byla trošku nevrlá z práce (pracuje jako myčka bičů v jednom prestižním opavském SM-salónu) a tak jsem jí pozval, aby šla se mnou na koncert. Ona kývla a její dva jezevčíci s ní. Pak kývly i její kočky, ale nebylo to vůbec hezké kývnutí. Před nádražím na nás čekal Martíček se svým novým bílým Cliffem. Ten na nás nedočkavě vrčel. Paní Eva se trošku lekla, ale já se ho vůbec nebál. Před klubem, kde se mělo hrát, jsme Cliffa uvázali, protože je ještě moc mladý na ponocování v rockových klubech. Ajdu s Pajdou jsme vzali s sebou, protože když jsme se je pokoušeli uvázat venku, strašně smutně kňučeli a nám jich bylo líto. V klubu bylo velice mnoho ježků a kohoutů, dva kompletní fotbalové týmy ze samých kovářů a kapela Volant. Byly tu i srny, které mám rád. Přemístil jsem se do části klubu, ve které se podávali osvěžující nápoje za velice rozumné ceny, a jal se objednávat pro sebe nějaký ten zrzavý drink. Náhle mě přepadl divný pocit, jako by se mi do temene zařezával pohled někoho s jasně nekalými úmysly. Opatrně jsem se otočil a skutečně. Stál tam on. Mikl! (Všimněte si, že se jmenuje skoro jako já akorát s M na začátku. Spousta lidí si myslí, že jsme bratři, ale to je hloupé nedorozumění.) Mikl beze slova sáhl do kapsy a tasil Rychlobalného Karla. Zamířil na mě. To už jsem se připravoval na nejhorší. Pomalu s klidem ve tváři (v těchto situacích nesmíte dát najevo, že máte strach) jsem sáhl do kapsy také. Skoro ve stejném okamžiku, kdy Mikl zaútočil Karlem, jsem tasil zapalovač a odpálil to. Byl to tak rychlý pohyb, že se mi z toho zapálila košile. Uhasili jsme ji jezevčíky. Nakonec nebyl nikdo raněn a ani evakuace nebyla nutná. Všichni si oddechly. Jezevčíci velice nahlas. Potom už to šlo ráz na ráz. Zahrála kapela Planina. Hráli velice pěkně, zvlášť bych chtěl pochválit jejich kytaristu, baskytaristu a bubeníka. Byli šikovní. Bohužel jsem si jejich vystoupení moc neužil, jelikož jsem byl ještě rozrušen z toho incidentu na baru. Příjemně se osvědčila přítomnost již zmiňovaných dvou kompletních kovářských fotbalových týmů. Byla s nimi sranda. Chvílemi jsem se až za břicho popadal, i když netuším, jak se to dělá. Po kapele Planina jsme hráli my. Byl jsem značně nervózní, protože jsem ještě nikdy nehostoval v žádné kapele a toto vystoupení bylo dokonce první v mém životě. Navíc Mikl, který zpívá, mi před koncertem vyhrožoval, že jestli to budu kazit, tak se můžu těšit na Rychlobalného Karla, a ten mi to spočítá. A Karel je v počtech sakra dobrý (promiňte, že kleji). Byl jsem tak vystrašený, že jsem to kazil skoro pořád, vlastně pořád a místy i častěji. Naštěstí si toho lidé přítomní na sále vůbec nevšimli a Mikl také ne. Oddechl jsem si. Po nás hrála kapela Volant. Tu jsem vůbec neviděl, protože mi Martíček za trest zabavil pravé sklo mých brýlí a svět se pro mě stal rozmazaným. Viděl jsem jen na levé oko a na to jsem i s brýlemi slabý. Martíček mi naštěstí nevzal sluch, a tak jsem vystoupení kapely Volant alespoň slyšel. Byl to hezký zážitek. Bohužel trval jenom chvíli. Martíček mi za trest zacpal uši a svět se pro mě stal i tichým. Díky této indispozici jsem si vůbec nevšiml, že se blíží Mikl s Karlem. Schytal jsem plnou dávku Karlem a pak ještě několikrát. Potom mi zhasli úplně!