recenze

Shop

Mikina pánská HOUBA
Mikina pánská HOUBA
Myspace profil Houby Bandzone profil Houby Youtube kan�l Houby Swis-shop.cz

17.07.2004 - Misa - Různé baltické a polské města, Bary, kluby, hospody a nádraží
Ahoj. Tak dneska by to šlo. Martíček mě totiž prosil o to, abych napsal recenzi na naše letní Balt tour, tak já to teda napíšu. A víte proč? Protože dneska by to šlo. Tak za prvé. Na Balt tour jsme se těšili. Kdo by se netěšil, že jo?! Taková krásná dovolená a ještě k tomu na Baltu. A za druhé. Týden před Balt tour se urazil Clifford. To je (bylo) naše zelené hipísácké poblité auto. Tak a bylo to. Byli jsme bez auta a Clifford si klidně seděl někde na Moravě (Balkán) a nechtěl s náma nikam jet a měl takový kecy, že to jako nezvládne a něco podobného. Já mu říkal, že to zvládne a že pojedeme pomalu a v pruhu pro Maluchy a on ne a ne a ne! Tak jsme ho nechali, ať se na Moravě klidně vožírá a rozhodli jsme se, že si vezmeme jiné auto z půjčovny. A tak Martíček v den odjezdu přivezl z Mostu modrého Opela Combi. Hnus. A asi ve čtyři hodiny odpoledne 16. 07. 2004 jsme vyjeli směr Morava pozdravit Clifforda, zasmát se mu, že s náma nejede a samozřejmě jsme si jeli vožrat naše sprosté držky. Protože na Moravě se nic jiného nedělá, zdá se mi. Z toho dne si potom už pamatuju dvě ohromné dlouhé zácpy v Praze, dvě na dálnici a jednu hodně velkou u Brna. Takže asi nejhorší a nejdelší cesta na Moravu a v Chropyni jsme byli asi až někdy v jedenáct hodin večer. Tam už se chlastalo. To je jasný, že jo?! A hodně. Tak jsme si dali piva, v autě jsme jich už měli také hodně a potom se předvedl Hrdla, který mě začal zvát na paňáky. Myslel jsem si, že celé Balt tour bude nasranej, ale opak byl tou, ........ pravdou. Ještě jsem zapomněl říct, že tento den měl být koncert v polských Krkonoších, ale nebyl, protože jsme neměli to auto a ještě, myslím, další důvody. Tak jsme v té Chropyni chlastali a hodně jsme chlastali. Ty paňáky a potom už si pamatuju jenom to, že jsme spali v autě a ještě, že jsem měl Hrdlovu mikinu rukávama oblečenou na nohou a ono se mu to potom nelíbilo a honil mě kolem auta a potom mě honil kolem auta nahatého. No, to byla noc. A potom ještě jsme spali u Jirky ve Mlýně. A to je asi všechno z toho prvního dne. Ráno jsem šel na nádraží a to ráno vypadalo opravdu teple. Šílené vedro už od osmi hodin. A tak jsme v deset hodin zapadli s Hrdlou na oběd do hospody u nádraží. A potom už přijel Martíček a jeli jsme dál. A jeli jsme k Přerovu koupat se. A tam se to koupáníčko jmenovalo nějak jako Výkleky. A byl to takový lomeček nebo lomek a už tam byli nějaký známý z Chropyně, který tam přijeli v noci a spali tam i lidi ve stanech a bylo tam i parkoviště a já jsem se nekoupal, protože to nemám rád. Ale Hrdla a Martíček to mají rádi a tak se koupali v té studené vodě. A potom přijeli z Chropyně další kamarádi, ale to jsme už byli připraveni na odjezd směr Polsko. A ještě jsem zapomněl říct, že jsme se Slepičákem tajně zahulili s Jirků. A Martíček to neviděl. On to totiž nerad vidí před koncertem. A tak jsme vyjeli po dálnici směr Frýdek-Místek, tam jsme nakoupili něco v nějakém supermarketu. Bylo šílené vedro a já jsem si nic nekoupil, protože jsem nesamostatný, takže jsem počítal s tím, že celé turné nebudu jíst a nebudu nic. Dál si vzpomínám, že jsme sjeli do Českého Těšína, trochu jsme zabloudili a potom už jsme byli na hranicích. Tam jsme celníkům řekli, že jedeme do Estonska a oni na to, ať tam nejezdíme, že je to daleko. Tak jsme řekli, tak ne a jeli jsme. Tu cestu si moc nepamatuju, ale nebylo to moc daleko a za pár hodin nebo za hodinu jsme byli v městě prvního koncertu. V Zory. Martíček mi nevěřil, že najdu adresu Ponczeka, ale našel jsem to na první pokus jako kdyby jsme přijížděli domů. Zazvonili jsme a z okna se vyklonil punkáč jako Pes. Číro, řetězy, pírsinky, červy v hlavě. A byl hodný a nebylo mu rozumět ani za mák. Tak jsem vyjeli šíleným výtahem k němu do bytu a tam nás přivítala jeho žena. Dredatá Kaša. A měli i děťátko, ale to nebylo raději doma, protože mi bychom ho umačkali radostí, protože mi máme děťátka hodně rádi. Přece jenom jsme už Tátové od rodin, že?! A Kaša vařila. A vařila hodně. A vařila vegetariánsky. A já jsem nejedl. Měl jsem šílenou kocovinu. Ostatní jedli. Potom jsem vyrazili ke klubu Fuss. A když jsem tam přišel, tak se pilo pivo. A hodně se pilo silné polské mocné pivo. Také tam byl v zahradě hezký Pejsek se satelitem na hlavě. A potom se zase jenom pilo a čekalo se na kamarády Koniec Swiata, kteří se ten den vraceli přes celé Polsko od moře asi šestset kilometrů z pátečního koncertu. Nakonec přeci jenom přijeli a tak se pilo dál a s Hrdlou jsem začal dávat u baru dobrý kvalitní vodky. Potom už byl takový chaos, vím, že jsem byl i ve městě v centru jentak a potom už hráli Koniec Swiata a ještě jedna kapela. Polská legenda Profanacja. A potom si vzpomínám, že někteří členové kapely spali v autě a potom jsme už hráli my. Bohužel členové Koniec Swiata nás museli u pódia chránit, protože tam byli Baníkovci a docela do nás strkali. Tak jsme hráli v pohodě, ale najednou jsem v puse cítil nějaký hnus. A po chvíli jsem si všimnul, že v sále nikdo není a ani na pódiu už nebyl ani Jirků a ani Hrdla a byl tam jenom Martíček a pokoušel se zpívat, ale místo toho kašlal do rytmu baskytary. A tak jsme vyšli ven a dozvěděli jsme se, že tam Baníkovec hodil pepřový plyn. Ale já jsem tomu nechtěl věřit a říkal jsem tomu fanny gas. A potom tam byli za klubem nějaké hádky a potom se šlo zpět do hospody toho klubu a pilo se pivo a Martíček kafe. A dozvěděli jsme se, že ty hádky také souviseli s basákem Koniec Swiata, který tímto koncertem skončil v kapele. Škoda, byl to nejlepší jejich člen. Potom už si pamatuju jenom to, že na stole stála vodka a s Hrdlou jsme si jí začali nalévat do paňáků. A teď už jenom z vyprávění. Vožral jsem se tak, že jsem ani nemohl chodit. A už jsme museli jet. Tak mě Hrdla vzal, hodil si mě přes rameno a za tleskotu ostatních, mě vynesl k autu. Dojeli jsme k paneláku Ponczeka a Kaši a potom nevím (to mi ani nevyprávěli) a probudil jsem se totálně vožralej ráno. Prej se ale chlastalo do rána. Vodka. Potom jsem potřeboval jít ven a zpět jsem cestu do jejich bytu nenašel. To ráno jsem zažil největší psycho v mém životě. Běhal jsem po polských panelákách, které jsou propojeny různými chodbičkami a asi hodinu jsem hledal jejich byt. Potom jsem ho našel díky Martíčkovi, který vyšel k autu. Tak jsem si ještě dal pivo od Kaši, rozloučili jsme se a vyjeli přes šílené Polsko směr Litva. Z té cesty si na moc věcí nevzpomínám. Ani nevím proč. Jediné, co vím je, že Polsko je zasraně velké a hnusná rovinatá krajina a pořád to samé. Pole, louka, občas les, pořád vesnice a městečka a města a pořád kamiony a koleje v silnicích a vedro. Potom na večer si už vzpomínám. Byli jsme ve městě Augustów a hledali jsme ubytování. Ale vůbec nic jsme nemohli najít. Buď to bylo moc drahé nebo obsazené. Ale jinak docela hezké rekreační město. Řekli jsme si, že teda vjedeme do Litvy a uvidíme. Tentokrát jsme vjeli přes jiný hraniční přechod bez komplikací pěkně na občanku. Evropská unie. Takže proti minulému roku se změnilo to, že jsme už na těch hranicích bezdůvodně nemuseli hodinu čekat. Ale hodinu jsme přeci jenom ztratili. V Litvě je o hodinu jiný čas. Ubytování jsme už nehledali a rozhodli jsme se, že pojedeme do Alytusu spát ke kamarádce, kterou jsme minule vzali s jejím klukem stopem k moři a strávili jsme s nima hezký den, večer a den. Trochu se to změnilo oproti minulému roku. Tyto dva lidé jsou už manželé. Bohužel si vzpomínám jenom na jméno chlapíka Rena, který byl v tuto dobu ještě na vojně. Tak přišla jenom jeho žena, a protože neumí anglicky, tak si přivedla kamarádku. V centru jsme samozřejmě požadovali nakoupit pivo Utenos, případně si ho dát točené v hospodě. Bohužel už bylo jedenáct hodin večer, a tak bylo všude zavřeno. Tak jsme si koupili jenom lahváče a šli jsme k nim do bytu. Tam jsme dostali k jídlu výtečné párky a brambory a pili jsme k tomu Utenos a koukali na litevské šou v televizi. Potom jsme šli spát a já jsem našel kondomy, a tak jsme s nima trochu blbnuli. Jako třeba nasazovali jsme si je na hlavu a tak. A já jsem usnul s Hrdlou pod jednou dekou. Bohužel ráno se stala taková věc. Já s Hrdlou pod dekou a pod náma na zemi použitý kondom. A do pokoje vstoupila paní bytu. A šla pro něco k naší posteli. Bohužel se jí kondom nalepil na nohu a ona si ho odnesla s sebou do kuchyně. No, alespoň po nás (i když nechtěně) uklidila. Tak jsme si sbalili věci, vyfotili jsme Hrdlu a počkali jsme na překladatelku. Sbalili jsme také nějaké ty Utenosy a pozvali holčiny na oběd. Na točený Utenos, mňam. Potom jsme se rozloučili a vyjeli do Vilniusu, kde to dobře známe a zajeli jsme rovnou do hotelu, kde jsme bydleli minulý rok. Bylo volno, tak jsme se ubytovali všichni do jedné místnosti a chvíli jsme spali. Potom jsme vyrazili do města a na jídlo. Dali jsme si samozřejmě národní jídlo – Zepelinai (Cepelíny). Byli dobrý. Docela. Hlavně bylo dobré to pivo. Potom jsme hned šli do klubu, který byl vedle a bavili jsme se s lidma. Lidi byli většinou před klubem a hráli různé míčové hry a blbli různě a tak. A nepili pivo. Tak jsme zašli do naší Užupio čtvrti, kde jsme spali do obchodu a koupili různé piva. Jirků to posral, koupil si Baltas. Bílé hnusné pivo. Vylil ho. Já jsem si koupil Utenos a měl jsem se dobře. Potom přijel Viktoras. Nejlepší chlapík z Litvy, který s náma jel zbytek turné až do Čech. Tak jsme se přivítali a šli nazvučit. Zvukař byl jako vždycky v Litvě fousatý chlapík, který dělá podvody na Českých drahách. Nic moc zvuk, ale to je jedno. Potom jsme hráli. Lidi přišli do sálu, ale zdaleka ne všichni. Ostatní pořád hráli ty míčové hry. Ale koncert byl v pohodě. Po nás hráli Slováci S.I.K.A., a tak jsem si je poslechl. Hráli šíleně rychlej tvrdej hardcore a byli oblečený do pláštěnek a obličeje měli namalované na bílo. Docela šou, ale kvůli zvuku nic moc. Po koncertě jsme prodávali CD, trička, kazety, nášivky a rozdávali adresy. Potom ani nevím, co se dělo, ale pamatuju si, že tam přišli holky z minulého roku, Indra a Vajda (v překladu Jindra a Vořešnice)! A šli jsme s nima do šíleně drahé hospody na kraji Užupio čtvrti. U říčky. A kecali jsme s nima a s ostatníma různýma lidma a byli tam i nějaký Rusové a byla švanda. Já jsem se samozřejmě vykoupal v té říčce pod tou hospodou. A potom si už jenom vzpomínám, že jsme šli do hotelu a stáli jsme pod takovým jeřábem, který měl na sobě ohromný kvádr, a když jsme tam šli střízlivý, hodně rychle jsme pod ním prošli. Ale vožralý jsme pod nim stáli dlouho a ještě jsme na jeřába křičeli, ať pustí ten balvan. Po alkoholu máme asi nějaký sebevražedný sklony. A to je jedno. Ráno jsem se probudil první a šel jsem do našeho obchodu pro snídani. Najedli jsme se a jeli jsme do centra pro Viktorase a hurá směr Utena, kde vyrábějí Utenos. Chtěli jsme si totiž koupit nějaké pivní suvenýry. Trička, půllitry (balkánsky krýgly), různé Utenos tužky a náramky a různé jiné blbosti. Tak moc nám Utenos chutná. Ještě jsme si stihli vyfotit památky Vilniusu a za pár hodin jsme byli v Uteně. Město nic moc. Takové průmyslové a nic tam nebylo. Našli jsme pivovar a že jako chceme suverény a oni, že ne. Tak jsme nic nekoupili, ale za to jsme našli jedinou hospodu v Uteně. Byla to pizzeria, kde točili Utenos za asi 4,50 LT (45 Kč). Tak jsem si dva Utenosy lejsknul, protože mi chutnali a hlavně………, hlavně vožíraj. Tak jsme po dost výtečné pizze vyrazili směr Šiauliai, kde jsme měli tento den hrát. Zajeli jsme ke klubu, přivítali jsme se s pořadatelkou (bylo to takové dítě, už nevím, jak se jmenovala, ale myslím, že normálně česky, tak jí budeme říkat třeba Karlas). A potom přijela slavná hardcore kapela Endstand z Finska. Tak jsme s nima vyrazili do města a Viktoras si vzal na starost Endstand a šli něco nakupovat, zatímco Karlas dostala na starost nás a my jsme požadovali točené pivo. A tak nás zavedla do takového klubíku s kulečníkama a tak a tam točili Švyturys. Druhé nejlepší litevské pivo. A my jsme si řekli, že dneska bychom se už mohli konečně na tom tour vožrat. A tak jsme se vožrali. Po pár pivech jsme šli ke klubu Bendradarbei, kde jsme potom měli hrát. Seděli jsme před klubem, popíjeli piva a kecali jsme s lidma, kteří pomalu přicházeli. Přijeli ty samý lidi jako den předtím. V Litvě je totiž normální, že jezděj lidi na všechny koncerty, i když je to třeba na druhé straně Litvy. A potom už začala hrát první kapela Kang. Neviděl jsem je, protože jsem seděl venku a poštípali mě ty nejzrzavější a nejkousavější mravenci na světě. Měl jsem tam na zádech ty štípance ještě v září. Potom jsme hráli my a to už jsme byli v hodně dobré náladě. Vím jenom, že tam bylo asi největší vedro, co jsme kdy na koncertě měli. A lidí tam bylo strašně moc a zvedali nás při hraní ke stropu a bylo to vážně skvělé. Po nás hráli Endstand a to byl opravdu šílený hardcore. Opravdu jsou to profíci. Vždyť také hrajou po celém světě. A potom už nic nevím. Probral jsem se až v autě a to nás někdo odvážel k Viktorasovi domů, do jeho rodné vesnice Džardžiai (možná je ten název úplně jinak; nechce se mi to hledat na mapě). Potom si vzpomínám, že tam byla Viktorasova Máma a chtěla se mnou mluvit rusky. Ale já jsem už nemohl nic. Dostali jsme jahody a Viktoras jel zpět pro další lidi od nás. Myslím, že pro Jirků a Hrdlu. Tak jsme jedli jahody a házeli jsme je také psovi Lordasovi. Ten je chytal jako šílenec a přitom strašně řádil. To jsem ještě netušil, že s ním strávím noc. Potom už jsme asi šli spát a najednou ráno. Všichni spali a já jsem sešel do kuchyně za Viktorasem, který už tam byl. Tak jsme zašli do místního obchodu a Viktoras koupil jídlo, a tak jsme vařili a poslouchali punkrock. Potom se probudili ostatní, najedli se a jeli jsme na dvou kolech pět lidí koupat se k rybníku, který byl tak čtyři kilometry daleko. Tam jsme se krásně koupali a chtěli jsme si půjčit lodičku, ale byla přivázaná. Také jsme si zaskákali a zajezdili na klouzačce. Byli jsme tam v tom vedru sami. Výtečný stát, ta Litva. Potom jsme jeli zpět na těch kolech a najednou jsme si uvědomili, že je už asi pět hodin odpoledne a my máme jet ještě hrát úplně někam jinam v té Litvě. Tak si Viktoras zabalil věci, rozloučil se s Mámou, řekl jí, že přijede asi za dva roky a jeli jsme. Ještě jsme se zastavili v internetové kavárně v Šiailuai a dojeli jsme docela dost pozdě do Kaunasu ke klubu Galera. Dali jsme venku na zahrádce pivo, pozdravili jsme se se Sloppy Livin´ a šli jsme do klubu. Tam prodávali děti točené pivo, a tak jsme si jich pár dali. První hráli Sloppy Livin´, ale moc jsem je neslyšel. Hrají takový skapunk. Pak jsme hráli my a zase to bylo skvělé, lidi nás zvedali až ke stropu. Akorát jich bylo trochu méňe. A po nás ještě hrála jedna kapela, ale nevím, jak se jmenovali. To už kluci chtěli jít spát, a tak jeli s Viktorasem a ještě s někým k němu domů spát. Bohužel ten chlapík ráno vstával v půl osmé do práce, tak se s tím muselo počítat. Já jsem s tím nepočítal, a tak jsem zůstal v klubu a potom jsem vyrazil za ostatníma taxikem. Nakonec jsem to našel. Ale musel jsem telefonovat. A ještě něco. Na tom koncertě byli zase ty samý lidi. Druhý den jsme museli brzo vstávat. A to bylo docela špatné. Ani jsme se pořádně nerozloučili, nasedli jsme do auta a jeli do centra. Ani jsem nechtěl snídat (opravdu jsem s tou snídaní nepočítal), ale najednou ze zadního sedadla přišel studený Utenos. A bylo jich tam očividně více. A tak jsme si řekli, že se dneska konečně vožereme. A tak jsme udělali už v osm hodin ráno. Šlo to opravdu rychle. A to je asi celé. Zbytek turné si už nepamatuju, protože jsme zůstali vožralý napořád. Ahoj!