...hmm, co k tomu vlastně napsat? Jako tradičně jsme byli z těch prvních, co na koncert přijeli. I přesto, že jsme v Praze zažili asi největší zácpu, co kdy byla. No nic. V Agoře bylo prázdno a já se docela obával, jak to dopadně. Naštěstí lidi do Agory chodí trochu později, takže nakonec se jich sešlo něco přes sto, což je výsledek slušný, myslim si. Jelikož první kapela Skleníkový Efekt začínala až po půl desáté, my jsme přišli na řadu o hodinu později. Ještě předtím jsme se ale výtečně napapali v kanclíku, utopenci, vegetariánské sýrové záviny atd atd. No ale také perníček, ve kterém bylo ukryto tajemství. No jo, dali jsme si ho a pak to dělalo věci. Koncert byl celkem v pohodě, ale zvuk byl asi nejtragičtější, co jsme za poslední půlrok zažili. Zpěv ukrutně pískal a aby nepískal, musel se stahnout. Tím pádem nebyl slyšet a myslím, že to poznali i lidi. Ti sice pařili jako dost, pogo bylo, snad i nějakej ten přídavek, ale celkově to díky zvuku bylo takový nešťastný. Škoda. No snad příště už si to pán zvukár vychytá. Nakonec ještě Ex-Tip, opravdu výteční muzikanti, ale zase. Zvuk nic moc. Lidi však již pařili jako blázni a my jsme zatím vychutnávali tajemství vzešlé z výborných perníčků. Nakonec ještě spaní u strašně hodného pána Aleše. Děkujeme za vše, Aleši! Byla to velmi příjemná akce. Tak zase někdy v Agoře.