recenze

Shop

SLEVA! Mikina pánská HOUBA / PF tour 2010 s k
SLEVA! Mikina pánská HOUBA / PF tour 2010 s k
Myspace profil Houby Bandzone profil Houby Youtube kan�l Houby Swis-shop.cz

09.07.2003 - Martíček - Slovensko-Litva tour 2003, viz.recenze na celé tour
Tak a konečně jsem se dostal k téhle recenzi. Mrzí mě moc, že to píšu se značným skluzem skoro půlky roku, ale pokusím se bejt přesnej. 1.den: Na tour jsme měli původně vyrážet již 4.7. a započít ho v polské Klopotnici. Jelikož nakonec vyšel pouze jeden koncert v Maďarsku, odřekli jsme ho a vyrazili až 9.7. ve středu směr Říčany u Brna. Cestou jsme nabrali Majkla a jeho ženušku a stavili se v Havlíčkově Brodě u neúnavného pořadatele koncertů Jakuba Taubera. Pokecali jsme a zanedlouho jsme již byli u našeho labelmana Pawla alias Komára. Zakalili jsme lehce a včas šli spát, jelikož ve čtvrtek nás čekala dlouhá cesta až do nejvýchodnější obce Slovenska, do Nové Sedlice. 2. den: Ujeli jsme pekelných 600 km a na místě určení, skoro na Ukrajině, jsme byli asi v 19 hodin. Místo jakéhokoliv ubytování jsme si sedli do hospody a kalili a kalili. Dali jsme jídlo a několik set piv, ale hospoda již zavírala a tak jsme nevěděli, co dělat. Volali jsme tedy Romanovi z Iného Kafé, který nám potvrdil, že dorazí kolem 24 hodin. Takže jsme se chopili lahváčů. Iné Kafé skutečně dorazili a tak párty teprve začala. Piv i vína bylo dost, hulení bylo jak pro 100 lidí a tak si ani nepřej, jak to asi dopadlo. 3.den: Ráno po nedobrém probuzení jsme se rozhodli vyjít na horu Kremenec, která má cca. 1220 metrů. Nakoupili jsme potřebné vybavení, především jídlo a pití. Autem jsme vyjeli kamsi za kopec a vyrazili. Bylo nás 7. Asi tak po 3 kilometrech nás opustili naše slečny, jelikož prý jsme blázni a bla bla bla. A tak jsme se vydali po stopách staré nefunkční železnice až na ukrajinskou hranici. Záměrně jsme nechtěli jít po nudné červené značce. Dorazili jsme až k hraničnímu kameni (viz. Fotky) a dali se hraničním výsekem do kolmého kopce, na kterým se nedalo ani rovne stát. Prostě peklo. Když jsme se ohlídli, vyděli jsme je protější kopec, který končil v nedohlednu. Kamarád Degi mě jen uklidnil, že ten náš kopec je ještě 2x tak delší a vyšší. Ach jo. To nejhorší nastalo. V půli kopce už to bylo krizový a Majkl si podřezával žilky tupou stranou nožíku. Nepodařilo se. Nakonec jsme došli asi do půlky, na kopec Kalnica, kde mě napadali obrovský mravenci a málem sem se zbláznil, jak štípali. Po 300 metrech už byl hraniční kámen číslo 3 a tak zbýval už jen jeden. Kamarád Degi mě ujistil, že dvojka a jednička jsou blízko sebe. A tak když sem měl nadosah dvojku, radostně jsem se rozběhl a běžel a za chvíli mi do očí vyhrkli slzy. Ten kretén kecal. Před náma byl vidět sice vrchol, ale asi tak 2 km vzdálenej. No, abych to nerozváděl, došli jsme tam všichni, dámy se však nahoře už dávno nudili. Cesta dolů byla sice hrozná, ale dalo se to celkem ujít. Večer jsme si dali papání, pár piv a usnuli jako zabití. 4.den: Konečně den koncertu, na který jsme se opravdu moc těšili. Místo tohoto festivalu v Nové Sedlici se nachází v super přírodním areálu, kde místní lidi postavili skvělý podium. Na místo jsme přijeli kolem 11 hodiny, zaparkovali jsme auto a šli se ještě najíst do vesnice. Zpět jsme se vrátili, cestou se vykoupali a koncert zrovna začínal. První hráli místní Delusion, který hrají něco jako numetal spojenej se zábavovkou, nemyslim to ve zlém, ale naposledy se mi líbili více. Jako druzí vystoupili také v podsatě místní borci ze Sniny, jmenovali se Les Guitar. Dalo by se říct takovej malej Elán, ale spíš východoslovenská zábavovka. Další již byli celkem profláklí slovenští UKND z Nitry, tuším. Prý jsou po Slovensku celkem známí, mě se moc nepáčili, ale bylo to asi zatím nejlepší, co hrálo. Na další LOB z Ukrajiny jsme se těšili asi nejvíc, jelikož jsme je viděli již před 3 lety na Ukrajině a byla to naprostá bomba. Hardcore s ukrajinsko-ruskym zpěvem mě totálně zarazil. Avšak s jednou kytarou a venku to prostě nebylo ono. Ale přesto super. Punkáči Farben Lehre z Polska si vyměnili místo se Smolou a Hrušky, která byla výtečná a pak už jsme na to šli my. Překvapivě docela v dobré kondici i přesto, že jsme kalili od rána. Hned když jsme začali hrát, naběhlo pod podium docela dost punkáčů, jelikož na punk tu docela dlouho čekali. No dočkali se, ale jen 3 písní. Poté vypověděl službu agregát, takže byla asi minutku pauza. Vše se spravilo a my jsme odehráli super koncertík, dokonce jsme přidávali. Myslim, že na to, že jsme tu hráli poprvé, nikdo nás neznal, to byl super koncert. No a po koncertě standardní slovenská věc. Holky a kluci si hned chodili pro podpisy. Já, jen abych udělal radost pořadateli, jsem se podepsal jeho přítelkyni. V tu chvíli se kolem mě shluklo asi 30 dalších lidí a nejenom mladejch. Byli mezi nimi i chlapi tak kolem 25-30ti. A nebyla to prdel. Oni to fakt chtěli vážně. No prostě nepochopitelné. Rozhodující je, že sem neměl svolit ani na ten první podpis. No prostě prdel. Majkl pro mě přišel a lidí bylo ještě víc. A tak jsme se podepisovali jako „kokot“, „blázen“, „rocker“ a tak. Velká sranda. No, než jsme se z toho vykloubili, hráli již borci Ex Tip. Výtečnej punkrock, ale lidi to moc bohužel nepobrali. Takže Extipáci skončili a já s Dodem (ex. Iné Kafe, Plus Minus) jsme se jali pít. Samozřejmě i s těmi ostatními. Další Ears, východoslovenskou hvězdu, jsem viděl jen zdálky, ale bylo to peklo. Lidi pařili jako svině. Poslední Iné kafé bylo samozřejmě pro všechny hlavní kapelou a podle toho to taky vypadalo. Kafáci zahráli asi 70 minut, včetně nových songů, lidí pod podiem asi tisíc. Super, škoda jen, že začalo dost pršet. Já postavil stan, abych ho nestavil uplně v morku a kalil sem asi do 3 ráno. 5.den: Ráno jsme se probrali asi v 9. Rozloučili jsme se řádně s pořadateli i s ředitelem Národního Parku a vyrazili směr Stakčín, Snina a Humenné. Cestou jsme potkali naše věrné z Jičína, kteří nějak festoval nestihli. Svezli se s námi do Humenného, my jsme tam nakoupili, vyměnili peníze a frčeli směr Dukelský průsmyk, na přechod do Polska. Tam jsme byli asi kolem 12 hodiny, celníci naprosto v pohodě. Když zjistili, že jsme kapela (měli jsme vylepenej leták na Sedlici), tak jsme byli uplně v pohodě. Jeden celník nadával druhému, ať nás pustí, polskejm celníkům říkal, ať nás ani nekontrolujou. Takže jsme v Polsku. Jedem přes velký města jako Rzesów, Tarnobrzeg a Lublin. Cesta probíhá v pohodě, stavíme na benzínkách a taky v marketu, kde zjišťujeme, že to je v Polsku vcelku levný. Za městem Lublin už jsme byli tak unavení, že jsme se rozhodli najít hotel. První, kterej se naskytl byl v dobrym prostředí ve městě Firlej, borovicový lesy a krásný písčitý jezero. Všichni protestovali, že to bude drahý, ale za pokus to stálo. Takže jsme zjistili, že nocleh pro jednoho je za 200 kč, což je pohoda. Hned jsme se ubytovali, krásnej dvůr, ticho, pohoda. V hospodě měli sice jen lahváče, ale za to dobrý za 3,50 Zl. Jídlo hnusný, divně polský. Všichni šli spát, jen já s Marky jsme si šli dát ještě piváky na pláž. Výtečný točený pivo, název si už nepamatuju. Dali jsme dvě a postel to jistila. Ujeli jsme již 1426,3 km, za tento den však pouhých 493! 6.den: Probuzení výtečný, vykoupání taky a frčíme dál. Tento den velmi doufáme, že dorazíme již do Litvy, aspoň někam na okraj. Jedem přes Bialystok, Augustów až do města Suwalki. První Shell benzínka a tak nabíráme benzín na kartu, kupujeme konečně kvalitní olej do auta a hurá na litevský hranice. Silnice výtečná, uplně nově opravená a krásný prostředí. Zvlněná krajina, borovicový lesy a všude se pasou krávy. Na hranice to bylo ze Suwalek asi 30 km. Když jsme viděli již hraniční budovy, zastavil nás nějakej typ ve svítivý vestě a že prý se musíme připojistit do Litvy. „Jojojojo“, křičel Majkl. „Musíme, četl sem to“. No tak jo. Na 10 dní za 800,- je vcelku ok. Co nám zbejvá. Když to poručil Majkl, asi to bude pravda. Hranice jsme ale opravdu nechápali. Nejdřív semafor a závora, kontrola pasů. Pak barák = kontrola pasů, pak další semafor, kontrola dokladů, na litevský straně to samý plus ještě jeden barák – kontrola pojištění. Ok, po třičtvrtě hodině jsme v Litvě (nachápu, jak dlouho by to trvalo, kdyby tam měli frontu). V Litvě hned stavíme na benzínce a kluci si ošlapávají litevskou půdu. Moc se jim líbí. Frčíme dál, v prvním městě Marijampolé nastává první komická situace. V průvodci jsme si přečetli, že maj v létě stejný čas jak u nás, jelikož neužívají čas letní. Nebo tak nějak. Takže pohoda. Jdeme do banky, je půl šestý a maj mít do šesti. Tak na ně boucháme, jak šílený jim ukazujeme na hodinky a domáháme se otevření. Ženská z banky očividně nechápe, co chceme. Tak jdem do další, kde děláme to samé. Najednou koukám na hodiny na kostelu a tak je půl sedmý. Hmm, tak jo. Tak průvodce lhal. Urychleně hledáme směnárnu, abychom rozměnili, jelikož je to nutný, abychom mohli zaplatit hotel. Do Vilniusu už bychom to asi nestihli. Kurz byl strašnej, ale co se dalo dělat. Jedeme dál, směr Prienai po hnusný pekelný silnici, která se naštěstí opravuje. Prienai je okresní město, ale holky, jež jsme oslovili očividně ani neví, co je to hotel. Tak zkoušíme viešbutis. Už vědí, ale prý tam žádnej není. Hmm, tak frčíme dál. V městě Alytus na jihu Litvy žije cca. 35 tisíc lidí. Hotely jsou asi 4, ale ve všech ceny skoro stejný. Jo jo, kdyby bylo hezky, dá se přespat v autě, avšak průtrž mračen je jasná. Peklo peklo. Nakonec se usazujeme v hotelu a noc stojí 500 kč. Co se dá dělat. Kluci zlstávají v autě, jelikož nemaj love. Ještě jsme stihli dát pizzu, pivko (Utenos, nejlepší pivo co sem pil). Já s Marky házíme ještě procházku, benzínka pivo má a tak ještě kalíme na pokoji do půlnoci. Ujeto máme 1928 km. 7.den: Ráno, slunce svítí. Co víc si můžem přát? Paráda. Frčíme přes hezký malý vesnice, po prašný cestě až do města Rudiškés, kudy vede trať od Běloruska. Majkl hned vše fotí a nezastaví se až do Trakai. Jedna z nejznámějších památek Litvy. Hrad, kde žili litevská knížata, přestaven po válce, ale z dálky vypadá fakt parádně. Turistů dost, takže jsme si dali Utenos a bylo to v pohodě. Do nádhernýho Vilniusu přijíždíme odpoledne a hned první hostel v nejlepší vilniuské čtvrti Užupio je náš. Super, mají volno a babka si mě pamatuje ještě od loňska. Nejlepší!!! Auto si konečně na pár dní odpočine. Věci jsme hodili do hotelu, máme dva pokoje po třech za 200 kila na noc. Pohoda. Chvíli odpočinek a hned se vrháme do centra, který je asi 5 minut. Vilnius se furt opravuje, krásná je pěší zóna v centru. Novej most a Gediminasova věž, odkud je vidět skoro celý město. Má sice 600 tisíc obyvatel, ale je malý. Aut jezdí málo, lidi v pohodě a hospoda na každym rohu. Dáváme si místní specialitu „Cepelíny“, což jsou v podstatě chlupatý knedlíky plněný okořeněnym mletym masem a politý kefírem nebo smetanou, posypaný koprem. Výtečnost. A pivo taky Utenos je jednička. Večer kalíme v baru u našeho hostelu a po super dni jdeme spát. (Ujeto je 2046 km). 8.den: Probuzení je super, krásně vyspaní a odpočinutí jsou všichni, takže vládne výtečná nálada. Po snídani následuje oběd nedaleko hostelu, prohlídka města a odpoledne vyrážíme za koupáním, jelikož koncert je až večer. Na mapě jsme našli několik jezer u běloruských hranice směrem k městu Šalčininkai, kde máme hrát. Frčíme a těšíme se na koupání, avšak ani jedno jezero není očividně koupatelné. Tak na to serem a asi kolem 17 hodin přijíždíme do Šalčininkai. Týpek, kterej to má zařizovat však nebere telefón. Tak jsme si stoupli na náměstí a čekáme. Najednou jde kolem dredař a vidí nás – „čaues, támhle to je, za chvíli přijďte, hraje 8 kapel, takže se začíná brzo“. Super, byli jsme asi 100 metrů od klubu, hmm, teda od školy, kde to koncert konal. „Pivo nebude?“ ptám se. „Bohužel ne, tady to není zvykem, musí se pro něj do marketu, kde maj do 22hod.“. Takže berem tašku a 30 pivek, já dávám nealko, jelikož se večer vracíme do Vilniusu, kde máme všechno. Koncert začíná asi kolem 18.30 a já stále nechápu, jak chtějí stihnout 8 kapel do dvanácti. První kapela je Knygu-skaitymas. Prej jazz core, basa bubny a bez zpěvu. Nuda. Druzí jsou už borci Bora – skinhead hardcore, výtečný lidi a hlavně dobrá muzika. Lidí paří, aby ne, je to jedna z dost známejch litevskejch kapel. Po nich nastupujeme my, je asi 20 hodin a lidi nikde. Všichni sou venku a já začínám mít obavu, že to dobře nedopadne. Opak byl pravdou. Už když jsme začali zkoušet, lidí přišlo ještě víc než na Boru a hned začali pařit. Zvuk byl výbornej, aparáty slušný a tak se hrálo opravdu krásně. Litevský publikum je zlatý, prostě vděčný a spokojený. Punk se jim líbil a tak jsme přidávali asi 2x. Končili jsme bohužel po 40 minutách, jelikož se muselo stihnout vše. Byli jsme totálně propocení a zmakaní, ale spokojení. V backstage jsme popili a pokecali s finy, kteří s námi jeli 2 akce. Mezitím na podiu už byla kapela Zimbabwe z Vilniusu. 5 holek kolem 16 let, ska punk jako svině. O těch bych rád ještě slyšel. Znaveni posloucháme, kecáme s místníma a s pořadatelem, popíjíme a prodáváme kazetky. Super, ale pomalu pofrčíme „domů“. Takže to asi v 23 balíme a do Vilniusu je to jen něco kolem 40 km. Navíc se stále cestou předjíždíme s pořadatelem zítřejší akce. Pohoda. Ve Vilniusu to znám, takže jsme hned najeli na správnou trasu a kolem půlnoci jsme v hotelu. Babka kouká, že vynášíme kytary z auta, nechápe. Všichni opití, ale nadšení. Hospodu s pivem jsme nenašli, takže raději uleháme. Pekněj den!!! (Ujeto je cca. 2150 km). PS: pokračování velmi brzo....od dne číslo 9.!!!!! :)