recenze

Shop

HOUBA - ...ať von zacvrč! (CD, 2002)
HOUBA - ...ať von zacvrč! (CD, 2002)
Myspace profil Houby Bandzone profil Houby Youtube kan�l Houby Swis-shop.cz

07.11.2003 - Misa - Sárvár a Csorna, Vár a Boxi
Do Maďarska jsme tentokrát vyjeli už v půl jedné po obědě a to stopem. Měli jsme štěstí. Zastavilo nám to samé auto, kterým jezdíme na každý koncert. Tak jsme se usadili a vláli jsme si to ku Praze, Břeclavi a slovenským hranicím. Na hranicích byla sranda. Slováci tam měli jenom takové malinkaté maringotky. A pustili nás hned. Jenom se zeptali, jestli nevezeme nějaký polotovar. Nevezli jsme nic, a tak jsme vyrazili po dálnici na Bratislavu. A potom rovnou na hranice ne po dálnici. A tam se to stalo. Poslali nás zpět na dálniční přechod, protože tento nebyl pro Češi. Jen pro Slováci a Maďaři. A to nevadilo. Přejeli jsme přes hranice, kde byl jenom jeden celník Maďar s koláčem na tváři. Ale byl docela hodný a pustil nás hned. Tak a byli jsme poprvé v Maďarsku tím autem. Přijeli jsme do prvního maďarského města, myslím, že se jmenovalo Mossonmagyárovár a tam jsme bloudili, jako Psy. A na mě bylo, zeptat se na punpě na cestu. Tak sem to zkusil lámanou maďarštinou, kterou jsem se učil celou cestu v autě. A vyšlo to. Poslal nás zpět k pályaudvaru. A tam jsme to krásně našli a jelo se směr Sárvár. Tam jsme byli tak za hodinu v devět hodin večer. Takže cesta osm a půl hodiny. To je v pohoda, ne?! Klub to byl hezký v podzemí v hradu (ve váru). A pivo zrovna přivezli. Tak jsem hned jedno zkusil a bylo rozhodně lepčí, než ten Měšťan, co si přivezli Sex Deviants. Ale stálo v přepočtu 27 Kč. A to nevadilo, protože jsem boháč. Mám vířivou vanu v jedné vesnici na Slovensku, takže musím být boháč, no ne?! A pak do toho klubu vstoupili. Jeden byl malý, zmatený, řekl bych, že punkémon a druhý byl vysoký, plešatý, řekl bych, že nácek. A byli oba dost vožralý. A ten druhý narážel do lidí, padal, smýkal se, smrkal a kleštil. A pak začal koncert. První to rozbalili Sunscreen, maďarská kapelka, kterou si teď asi pustím. Hrajou skvěle. Řekl bych, že je to funky, ale takové tvrdší. Někdy trochu hardcore. A ten zpěvák. Nářez. Takhle bych chtěl umět zpívat. Odehráli asi hodinu a potom hráli Sex Deviants. Klasický v pohodě koncert, akorát, že zrovna proběhla bitka s výše zmíněným plešatým chlapíkem. Naštěstí byl sám a ještě tam byli opravdový skinheadi. Jeden s dlouhým šálem a druhý byl zpěvák z kapely Iszonyat, která hrála u nás v Ústí. A platil všechno. Piva, vína, frťany. A poslední jsme hráli my. Řekl bych, že na nás to byl čas pozdní. Ne, že bych si nic nepamatoval (to příjde později), ale byl špatný zvuk a mám to takové nejasně zamlžené. Vím jenom, že tam pogovala žena na vysokých podpadcích. Řekl bych, že je měla tak vysoké, jako čert na jedné noze. Pak jsme to zabalili a šli jsme chcát do děla, které stálo před klubem. Možná jednou v sekci "fotky" uvidíte to dělo. A potom odjezd. Jenom se nám stala taková maličkost. Zapomněli jsme tam Jirků. To je náš kytarista a Jirků se mu říká podle toho, že jednou pracoval jako průvodčí (viz. http://www.volny.cz/nosympathy). A s ním pracoval ještě jeden a ten se jmenoval Jirků. A od té doba se mu tak říká. A tohodle Jirků jsme tam zapomněli. Tak jsme se museli vrátit a řítili jsme se maďarskou pustou (stepí) - (přeberte si to, jak chcete) za kulaťákem kapely Sunscreen. Za náma další dodávka Mercedes. Všichni usnuli vožralým spánkem, jenom já, ten Jirků a náš řidič Hrdla. Ale ten nám nechtěl zastavit na chcaní, protože se bál, že nám ujede ten kulaťáček před náma. Tak jsem odřízl Hrdlo plechovky a chcal jsem. Mám to vyzkoušené. Když potřebuju úplně nejvíc na hajzl, tak vychčiju půllitr. Takže se to krásně vešlo. Druhý ale začal čurad Jirků. Ten to nemá vyzkoušené a po nachcání půllitru zjistil, že on když potřebuje chcát, tak vychčije nejmíň litr. Tak dal zbytek na sedačku. A potom se na mě lepil, protože na tom nechtěl sedět. Ona totiž sedačka byla prochcaná k zalknutí. A potom jsme už jenom dojeli do Sopron (slavné to město neméně slavných MOHABEK - ale to si myslím jenom já). Vyložili jsme aparát ve zkušebně Sunscreen a jeli jsme na chatu (pravou balkánskou) k Tátovy bubeníka Sunscreen. Byla to klasická chata v chatové kolonii. Ale byla velká. Tak jsme šli spát a já jsem ještě vstal a šli jsme popíjet vodku z pravých kovových balkánských frťanů. Ježiš. To jsem se zeblil. Ale jenom na záchodě. Potom jsme ještě chtěli zahulit, a tak jsme strašně moc prosili Olinku, ale nevydala ani špíčka. Tak jsme jí prosili ještě trochu víc asi tři hodinky do šesti hodin do rána. Nedala. A tak jsme šli raději spát. Takhle vožralého Štěpána jsem ještě neviděl. Vlastně já jsem ho nikdy neviděl. A ráno jsme posnídali. Vodku. S Hrdlou a v poledne jízda k nedalekému jezeru. Martíček trochu bloudil, ale za chvíli jsme byli tam. Moc si toho nepamatuju. Jenom snad, že jsem se koupal v docela mělkém a teplém Neziderském jezeru. Pak už až do neděle pod kalhotama naostro. Ale naštěstí mi nevyšel nikde. Takže pohoda. A pak už byl čas jet na místo dalšího koncertu. Csorna (v překladu asi Černá). Hledali jsme hotel a potom najednou ticho a s Hrdlou jsme krásně usnuli. Potom zase chvíli nic a najednou tma a já s Martíčkem v autě. Takže z toho dnu si pamatuju vlastně jenom nic a u každé vesnice Hřebíkovo zpomalení (takový ostrůvek). Tak jsem s Martíčkem pokecal a najednou za mnou někdo stál. A byl to Hrdla, a tak jsme šli do nějaké hospoda, kde byli všichni ostatní. Bylo asi šest hodin večer a já jsem si dal svoje první jídlo - pizzu. A pivo samosebou. A bylo dobré a u baru ho vydávala taková docela hezká balkánská běhna. Doufám, že tuhle recenzi nebude číst. To by mi asi vynadala, no ne?! A v té hospoda jsem našel džuboks. Docela v pohodě. Byli tam Greenday a Offspring, nic jiného. Ale alespoň něco. Vlastně Greenday byli úplně skvělý. A už nebyli peníze, a tak Jirků (to je ten, jak jsme ho zapomněli v tom klubu den předtím a já Vám jednou povím, proč se mu říká Jirků, jo?!) zašel do bankomatu a přinesl 5 000 HUFů. A já jsem si hned za ně dal tu pizzu, byla s Gombama (maďarsky Houba). A potom jsem si těch 5 000 HUFů rozměnil na džuboks. A ta balkánská běhna, co běhá po těch maďarských pustých pustách mi to rozměnila všechno na 100 HUFy. Takže jsem měl 50 krásných 100 HUFátek. A pouštěl jsem džuboks do zblbnutí. Potom už přijeli dva chlapíci ze Sunscreen a přivezli aparaturu a hotel. Takže nás Martíček ubytoval a postavil aparaturu. A lidi docela přišli a já jsem zjistil, že to není obyčejná hospoda, ale místo, kde se bude hrát. Takže jsem hráli v Boxi pizzeria. Majitel se jmenoval Tomáš. Ale asi příjmením, protože v Maďarsku to mají obráceně. Jó nápot jsme pozdravili Tomáše a on řekl koszonom. A pak začala šou. Začali hrát Sex Deviants a pogoval tam Johny Mistr a Degi. Ale byli trochu jiný. Mluvili Maďarsky. Jo a ještě tam byla Jája tady z Ústí. Ta, jak má bráchu průvodčího (viz. http://www.volny.cz/nosympathy). Koncert proběhl normálně a začali jsme my. Piv jsem měl už tak deset, ale vožralý jsem nebyl. Jen v dobré náladě. Johny Mistr a Degi zase pogovali až schodili na zem nějaké bedny. Zahráli jsme klasický koncert a pak začalo disko. Nám to nevadilo, protože Olga nabídla cigaretu nějakého divného, řekl bych židovského tabáku. A potom nabídl ještě Tomáš a byl konec. Muselo se odjet na hotel. Ale nám byl přidělen takový divný Nimrod hotel. Asi nějaký myslivecký, ale parohy tam nebyli. Ale byl tam pokoj, do kterého jsem šel já, a ve kterém leželi dvě nahaté postavy a sledovali maďarskou televizi. Jejej, já jsem se jich zabál a utíkal jsem pryč, až jsem osprchoval Martíčka. Ale jemu to nevadilo a škrábal dál beze slov na náš pokoj. A víte proč škrabal? Protože chtěl napojit lahodným moravský vínem. A tak jsme ho napojili a ještě jsme napojili Jirků. To je ten náš průvodčí (viz. http://www.volny.cz/nosympathy). Potom jsem se probudil v půl osmé, protože se mi mobil zbláznil a štěkal v neděli. To nechápu. Ale potom se spalo dál až do půl jedenácté. Návštěva koupelna a supermarketu a seznámení s maďarskou gastronomií v krásném okurkovém ráji, který se jmenuje Plus. Nebo tak nějak. Měli jsme však zpoždění, a tak jsme vyrazili směr slovenské hranice. Zase krásně hodní celníci, akorát, že tam nebyl ten s tím výtečným koláčem. Měl jsem docela hlad. A tak by se k snídani hodil. Ale on tam vážně nebyl, a tak jsem si dal houska. Pravou houska. A trochu kompota. Švestkového. Mňam. A nějaký ten plechovek piva. Lahváč mám ještě doma v lednička. Do toho jsem se ještě nepustil. A potom ještě jedny hranice s výtečnýma celníkama a rovnou břeclavské nádraží a tam jsme se konečně zbavili toho Jirků průvodčího (viz. http://www.volny.cz/nosympathy). V autě on dělal strašný bordel, tak jsme byli všichni rádi. Hlavně náš řidič Martíček a jeho žena Páka (Kvačka). Chcete slyšet příběh o Pace Kvačce z nemocnice. Tak já Vám ho teda povím. Paka Kvačka (nepleťte si to s Markétou Kvačkou, to je úplně jiná Páka) pracuje jako sekretářka v naší ústecké nemocnici. A pracuje v blízkosti kanceláře doktora Smažáka (jinak též doktor Pollak). A jednou oni spolu měli nějaké bró. Jeli autem krást naftu. A jak tak spolu kradli tu naftu, tak Paka Kvačka kouřila cigaretu. A ono to bouchlo. A doktora Pollaka to ožahlo a skoro celý shořel. A Pace Kvačce to utrhlo kousek nohy. No, a od té doba je doktor Pollak, doktor Smažák a Paka Kvačka začala kulhat, protože teď má o trošičku kratší nohu. Ale jenom o malinko. To je asi celý příběh o Pace Kvačce. A tak jsme po dálnici mířili na devadesátý kilometr, který je zvláštní tím, že se tam sjíždí z dálnice do docela krásného městečka Humpolec. A tam je na náměstí hotel, ani nevím, jak se jmenuje. A tam mají nejlepšího číšníka na světě a ten nosí docela dobré jídla. A ubytování je tam také v pohodě. Tak jsme se najedli a šup do Ústí přes nedělní Prahu a já rovnou na Hnáta mezi vysokoškoláky. A pivo piv a hůlo hůl a v jednu doma a ráno do práce. Mňam. A Šéfová se zrovna koupala. A víte, kde se koupala? Ani to nechtějte vědět......